Koupě šicího stroje je pro začátečníka,
který o strojích nic neví, většinou pekelná zkušenost. Výběr je široký, cenové
rozpětí také, možností spousty a chudák začátečník mezi tím tápe jako
vegetarián v masně. Budiž jim tento článek malou pomocí na cestě za novou
mašinou.
Stroje můžeme rozdělit do tří základních
skupin:
1) šicí stroje šlapací
2) šicí stroje elektrické mechanické
3) šicí stroje elektrické elektronické
Z nich ještě musíme vyčlenit dvě
skupiny:
4) obnitkovací stroje (overlocky)
5) speciální stroje (vyšívací, quiltovací)
Každou
skupinu si teď rozebereme. Jsem z krejčovské rodiny a šila jsem s výjimkou vyšívacích
strojů na mašinách ze všech uvedených skupin, takže budu mluvit i z vlastních
zkušeností.Šlapací šicí stroje
jsou, jak název napovídá, poháněné nikoli elektřinou, ale švadlenou. Musí být
zabudované ve stolku, který má dole šlapací desku (viz obr. - 3). Na desku si
položíte chodidla a kývete dopředu a dozadu jako na houpačce. Pohyb se přenáší
řemenem (2) na ruční kolo (1) a pak do útrob stroje až k jehle.
Sehnat šlapací stroj je velmi
jednoduché, inzertní rubriky jsou jich plné a ceny se obvykle pohybují od nuly
do 1000 Kč. Bydlíte-li v domě po prarodičích, dost možná se vám šlapací stroj
válí zapomenutý někde na půdě nebo v kůlně. Takže důvody pro jsou jasné:
1) dá se sehnat zadarmo
2) dá se na něm šít a není tak hlučný jako elektrický stroj
3) umí šít velmi pomaličku a nohama ho zcela ovládáte
4) díky pravidelnému šití na šlapacím stroji budete mít nejkrásnější nohy ve
vsi (ověřeno mojí babičkou)
Pokud ovšem chcete opravdu šít, ne si
jen tak sem tam pro radost spíchnout látkovou tašku přes rameno, na šlapací
stroj zapomeňte. Moje babička takový stroj vlastní, je zhruba stejně starý jako
ona, tj. kolem 80 let, a dodnes na něm šije. Valnou část života se živila
zakázkovým šitím a přivydělává si jím dodnes - pořád na tom starém šlapacím stroji,
který vydržel bez větších závad celý život. Pokud patříte k lidem, které taková
věrnost a stabilita přivádí k úžasu a k tomu bezmezně milujete staré věci (a
nechcete šít jiné věci než ty tašky), asi už se slzou v oku prohledáváte
inzeráty. Ale:
1) šlapací stroje jsou velké a
neskladné. Stolek se šlapacím strojem je těžký krám, který musíte někam
postavit a moc s ním nehýbat. Tzv. kufříkový šicí stroj si můžete vybalit na
stůl a když ho nepotřebujete, zase zavřít do skříně.
2) většina šlapacích strojů neumí entl. To je velký průšvih a i moje
babička má kromě šlapacího stroje ještě elektrickou Veritasku, na které
začišťuje švy. Pokud chcete šít výhradně na šlapacím stroji, budete muset
začišťovat ručně smykovacím stehem a to, věřte mi, není dobrý nápad. Trváte-li
na šlapacím stroji, sežeňte si stroj s entlem.
3) když se vám šlapací stroj rozbije, budete těžko shánět opraváře.
Staré elektrické stroje vám v servisech vezmou, ale se šlapacím strojem bude
potíž. Jistým řešením může být přítomnost šikovného kutila v domácnosti,
protože šlapací stroje jsou poměrně jednoduchá mechanická zařízení a když někde
vypadne šroubek, dá se závada snadno spravit. Ale pokud vám v mašině praskne
nějaký letitý díl, můžete ji rovnou odnést do šrotu. Už jen sehnat nový řemen je
potíž.
4) některé šlapací stroje nemají převod. Na to pozor - opravdu staré
šicí stroje šijí stylem jedno šlápnutí = jeden steh! Ty jsou dobré spíš místo
rotopedu. Shánějte stroj, který se při šlapání rozjede a šije na jedno šlápnutí
víc stehů.
5) při rozjezdu je šlapací stroj náročnější na ovládání. Když totiž
šlápnete, začne se točit (a tím pádem i šít) dozadu, nikoli dopředu. Při
rozjezdu proto musíte vždycky rukou pootočit ručním kolem a zároveň pomalu
šlápnout, aby stroj chytil správný směr. Občas se vám proto stane, že budete
litovat, že nemáte tři ruce.
6) nemá osvětlení. Elektrické stroje mají zabudovanou žárovičku, která
svítí přímo na jehlu. U šlapacího stroje budete muset osvětlení šicí plochy
nějak vyřešit, což není tak jednoduché, jak to vypadá.
Šlapací stroj byl první, s nímž jsem
přišla do styku, a o prázdninách u babičky jsem na něm vždycky šila pro panenky
i pro sebe. Vyhovovala mi pomalá rychlost a byla jsem hrdá, že mě babička
pustila k velké mašině, ale dnes už bych šlapací stroj určitě nechtěla.
Verdikt: máte-li šlapací stroj doma na půdě a chcete si to jen tak zkusit,
vytáhněte ho. Jinak to nemá smysl.
Elektrické
mechanické šicí stroje
mají v principu stejnou konstrukci jako šlapací, ale jsou poháněné elektrickým
motorem. Motor ovládáte nožním pedálem - čím víc šlapete, tím rychleji stroj
šije. Všechny elektrické stroje (snad s výjimkou nějakých hodně starých, které
už neseženete) mají rovný steh i entl (klikatý, “cik-cak” steh) a k tomu
většinou ještě nějaké další (pružné, ozdobné, knoflíkové dírky atd.). Rovných i
klikatých stehů mívají víc druhů. Na těch levnějších můžete volit třeba mezi
třemi délkami rovného stehu a šířkami entlu, na dražších si můžete délku a
šířku nastavit kolečkem. Na běžné domácí šití stačí stroje s několika
přednastavenými stehy, pro začátečníka je to dokonce vhodnější, protože nemusí
dlouze přemýšlet a kroutit kolečky.
Elektrické mechanické stroje musím ještě rozdělit na dvě podskupiny - staré
a nové. Mezi staré počítám všechny ty Veritasky a Luczniky, na nichž se
šilo v 70. a 80. letech a šije samozřejmě dodnes. Veritasku s celokovovým
krytem má máma i babička a ušila jsem na nich nejeden hadřík. Nákup takovéhoto
šicího stroje však vřele nedoporučuji; pokud ho podědíte nebo seženete v bazaru
do pěti stovek, tak ano, v opačném případě si určitě kupte nový. Proč?1) udržet
starý mechanický šicí stroj v bezvadném stavu je při jejich stáří nemožné.
I když koupíte stroj, který jeho původní majitel nechal prohlédnout v servisu,
vyčistit a seřídit, budete muset zakrátko udělat to samé. Čas od času budete
muset sundat kryt, stroj opatrně pročistit a namazat. Člověk, který takový
stroj nějakou dobu vlastní a šije na něm, je na to zvyklý a ví, jak se ke
stroji má chovat, ale začátečníkovi z toho bude akorát do pláče. Jestliže máte
v rodině nebo v blízkém okolí někoho, kdo se ve strojích trochu vyzná a nebude
se bát Veritasce hrábnout pod kryt a domluvit jí, pokud začne zlobit, tak je to
v pořádku, ale jinak se do toho nepouštějte. Moje máma na Veritasce šije, má ji
už hodně dlouho a protože je ke své škodě kapánek konzervativní, nechce se jí
přecházet na jiný stroj; mašina sice funguje perfektně, ale minimálně jednou
měsíčně se musí někde něco máznout, vyčistit, dotáhnout nebo do toho drcnout,
protože to nejede na sto procent. Tento bod zdůrazňuji, protože prostě neplatí,
že co je staré, to je poctivé. Setkávám se s názorem “chtěla bych šicí
stroj, ale koupím si radši starý bytelný, ne nějakou moderní plastovou
nádheru”. Velká chyba. Veritas s celokovovým krytem možná vypadá bytelně,
faktor rozsypatelnosti však má stejný jako nová Veronica nebo Husqvarna.
2) nekupujte stroj, jehož původ neznáte. Viz bod 1. Lucznik po mamince
si klidně nechte, ale kupovat ho na inzerát není moc dobrý nápad. Když už
musíte, vezměte si s sebou někoho, kdo při pohledu do stroje pozná ochozené a
zohýbané součástky.
3) servis není vždy dostupný. Většina servisů vám staré stroje vezme a
náhradní díly se obvykle dají sehnat, ale doporučuji se informovat ještě před
koupí. Máte-li ve vedlejší ulici servis šicích strojů, ještě to neznamená, že
vám tam Veritasku opraví.
4) staré stroje bývají hůře ovladatelné a hlučné. Jak se šije na staré
Veritasce s vyčochtaným pedálem jsem se mockrát přesvědčila. Pro začátečníka to
není žádný med. Pomalinku šlapete, motor začne vrnět a najednou hrrrrrr, jehla
letí, látka s ní a chudák začínající švadlena neví co dřív. Rachotivost
staršího elektrického mechanického stroje spolehlivě přeřve i hodně nahlas
puštěnou televizi. Pokud chcete šít častěji, poohlédněte se po něčem méně
hlučném. Mámě, která pravidelně šije na Veritasce, už teď hučí v uších, zatímco
babička, která na něm jen entluje a jinak poslouchá klapání šlapacího stroje,
slyší dodnes jako rys. Nebezpečí hluku nepodceňujte, i tak je ho v našem
životním prostředí víc, než je zdrávo, a ušní šelesty a nedoslýchavost jsou
stále častějšími chorobami. Moderní elektronické stroje bývají odhlučněné,
porovnávám-li svoji počítačovou Husqvarnu s máminým Veritasem nebo i novou
Veronicou, kterou jsem měla předtím, je opravdu výrazně tišší.
5) na staré stroje už někdy není příslušenství. Příkladem budiž třeba
hodně staré Veritasky, které používají jiný typ jehel. Jehly, které běžně
koupíte v jakékoli galanterii a bez problémů nasadíte do všech současných a
lehce starších strojů, mají dřík z jedné strany kulatý a z druhé placatý,
zatímco staré typy jehel bývaly celé kulaté. Kulaté jehly už sežene maximálně
po bazarech.
Moderní
elektrické mechanické stroje
si rozebereme blíž. Je to totiž sorta, která se na trhu hojně vyskytuje a hojně
se používá a pokud nechcete do nového stroje vrazit moc peněz, budete vybírat
právě mezi nimi.
Nevýhody mechanických šicích strojů jsou v kostce tyto: nemají složitější
vyšívací stehy (mívají tzv. saténové stehy + různé jednodušší ozdobné stehy) a
nemají elektronické fičury jako zpomalovače, zastavování jehly ve zvolené
poloze atd. Začátečníkovi může obojí být jedno, protože se dá šít i bez toho a
u elektronických strojů jsou tyto pomůcky vyváženy složitějším ovládáním.
Rozdíl mezi mechanickým a elektronickým šicím strojem je ve vnitřnostech.
Chcete-li na mechanickém stroji přepnout z rovného stehu na klikatý, chytnete
kolečko voliče a otočíte. Musí se trochu silou, kolečko klade jistý odpor, a
uslyšíte, jak to vevnitř cvaká a přeskakuje do nové polohy. U elektronických
strojů zmáčknete tlačítko a o zbytek se postará elektronika, která vevnitř
přenastaví co je potřeba.
Na trhu je hodně značek a konečný výběr bude samozřejmě záležet na vašich
preferencích.
Veronica - česká značka. Na výběr je několik
mechanických strojů, počínaje Primou 1000 za cca 3600 Kč, s níž mám osobní
zkušenost. Stroje Veronica jsou kvalitní, celokovové, některé modely mají
dokonce štempl “doporučeno sdružením mechaniků”, což je sice hlavně marketing,
ale zas tak úplně pro nic ho Veronicy nedostaly. Servis je běžně dostupný.
Problém jsem měla jen se sháněním cívek, než jsem zjistila, že jsou stejné jako
cívky na Zetinu, které se dají koupit skoro ve všech galanteriích. Stroje se
dodávají s běžně dobrým základním příslušenstvím. Lahůdkou je rozšířená
pětiletá záruka, ale doporučuji se důkladně informovat na podmínky - pět let
neplatí pro všechny součásti a záruka je podmíněna servisní prohlídkou po dvou
letech od zakoupení.
Zetina - další původně česká značka, i když dnes už vlastně jen tak
napůl. Zetiny se vyráběly v Brně a doteď je v Zábrdovicích vedle zbrojovky
firemní prodejna. I Zetina prodává nejlevnější model za cenu pod 4000 Kč, je
ale o něco vybavenější než nejlevnější Veronica. O kvalitě nevím nic, ale
konstrukce je tradičně celokovová. Dodávané příslušenství je slušné,
dokoupitelné ještě slušnější (např. teflonová patka nebo šikovná patka s
odstřihem).
Janome - japonská značka. Stroje Zetina někdy uvidíte v nabídce jako
Zetina-Janome, ale nejsem si jistá proč - zda došlo ke sloučení nebo Janome
koupil zkrachovalou Zetinu a pokračuje ve výrobě Zetin. Stroje Janome platí za
kvalitní. V jednom obchodě se šicími stroji (kde prodávali i Janome) jsem byla
varována, abych si při případném nákupu ověřila, zda stroj opravdu pochází od
distributora Janome a ne brněnského Alfa-projectu. Týká se to především stroje
Janome Platinum 760, který je údajně vyráběn mimo licenci Janome a z toho
plynou problémy se servisem a náhradními díly. Při vybírání nového šicího
stroje jsem se zajímala právě o tento stroj, protože je za poměrně příznivou
cenu. Když si ho však porovnáte s ostatními stroji Janome, zjistíte, že se
dodává s podprůměrným příslušenstvím a nemá moc dobře vyřešené ovládání.
Husqvarna (Viking) - švédská značka s pověstí výborné kvality, která
stále platí. Vyrábí mechanické i elektronické stroje, nejlevnější (najdete ho v
řadě Huskystar) stojí cca 5000 Kč. V servisech šicích strojů vám řeknou, že
Husqvarny moc často neopravují a reklamace v záruční době bývají zcela na nule.
Příslušenství je poměrně snadno k sehnání.
Singer - německá značka s pověstí kvality, která už neplatí. Strojům
Singer bych se raději vyhnula, kdysi skvělá kvalita prý v poslední době značně
poklesla, a problém je i se sháněním náhradních dílů a příslušenství, většina
je totiž Singer only a dost drahá. Singrovky u nás nejsou příliš rozšířené, což
je při shánění servisu a příslušenství další mínus. Nejlevnější Singrovka stojí
necelé 3000 Kč, svými schopnostmi je však na úrovni lepšího šlapacího stroje.
Pfaff - velmi rozšířená značka s variující pověstí. Nekvalitní není,
servis a příslušenství seženete na každém rohu, ale v některých prodejnách vám
řeknou, že je všechno zbytečné drahé, neboť se platí značka. Ceny nových strojů
jsou však srovnatelné s ostatními - nejlevnější u nás dostupný nový Pfaff stojí
kolem 5500 Kč a jeho schopnosti ceně vcelku odpovídají. Nemám také informace o
konstrukci, Pfaff se u levnějších modelů celokovovou konstrukcí nikde nechlubí.
A jedna estetická výtka - design většiny Pfaffek je nehezky hranatý. To už je
však věc individuálního vkusu.
Brother - japonská značka. V prodejnách o ní mluvili většinou váhavě -
trvanlivost a kvalita Brotherů prý není na nejvyšší úrovni. Zvlášť levnější
modely nemají celokovovou konstrukci. Některé mají nešťastně inovativně řešenou
horní nit.
Bernina - kvalitní, ale drahá švýcarská značka. Servis nenajdete na
každém rohu. Kromě běžných šicích strojů vyrábí vymakané quiltovací a vyšívací
mašiny.
Toyota - Toyoty vůbec neznám a ani jsem nikde neviděla prodejnu či
servis. Stroj jsem zahlédla jen v Tescu.
Veritas - značka nezanikla a vyrábí moderní šicí stroje, viděla jsem je
však jen v jednom obchůdku v Brně. O jejich konstrukci, modelech a pověsti
nevím nic.Osobně jsou mi nejsympatičtější značky Veronica, Husqvarna, Bernina a
Zetina.
To
bychom měli značky a teď to nejdůležitější - podle čeho stroj vybírat, co je
důležité a co je zbytečné?
Robustní celokovová konstrukce - myslí se tím vnitřek stroje, navrchu je
vždycky plast. K plastovému krytu nemusíte mít nedůvěru, kdyby náhodou praskl
(jako že je to pevný plast a nestává se to), stroji to bude úplně jedno. Plast
je také na dotek příjemnější než studený kovový kryt starých strojů, což
oceníte zvlášť v zimě. Kovovou konstrukcí se každý výrobce rád pochlubí a bývá
to proto ve specifikacích stroje.
Velikost - dejte si pozor na prťavé “kompaktní” stroje. Většina
základních strojů má délku od 35 do 40 cm, což je tak akorát.
Výběr stehů - velmi důležitá položka, ale neomezujte se jen na ni. Stroj
se spoustou vyšívacích stehů vám bude na nic, pokud se bude špatně ovládat.
Jako příklad si vezmeme tabulku stehů z Veronicy Optimy 200:
První zleva je knoflíková dírka,
ta se určitě hodí a šít ji umějí snad všechny stroje. Šití knoflíkové dírky
může být automatické nebo poloautomatické, přičemž oba způsoby jsou v porovnání
s ručním šitím velmi pohodlné. Při šití poloautomatické dírky musíte stroji
nastavit délku a pak přepínáním mezi třemi fázemi určit, jestli má ušít levou
stranu, pravou stranu nebo zapošít konec - na obrázku jsou všechny tři fáze
vidět. Automatická dírka se celá ušije sama, stroj si určí i velikost podle
knoflíku, který jen vložíte do speciální patky. Tuto patku obvykle najdete v
příslušenství stroje.
Následuje rovný steh, entl (klikatý steh) a pružný entl.
Rovný steh budete přirozeně používat nejvíc. Stroje umožňují nastavit jeho
délku, což se využívá při šití hodně tenkých nebo hodně tlustých látek - čím
tlustší látka, tím delší steh je vhodnější. Entlem se začišťují okraje látek,
pružným entlem okraje pružných látek, nebo jím můžete přišívat gumu. Nastavuje
se jeho šířka a hustota.
Slepé a obrubovací stehy moc nevyužijete, takže jejich případnou absenci
neřešte.
Vyšívací stehy jsou fajn, můžete si jimi své výtvory ozdobit. Na obrázku
jsou tzv. saténové vyšívací stehy (saténové se říká “plným” stehům, jsou
vlastně šité hodně hustým entlem). Jako ozdobné se dají využít prakticky
všechny stehy, včetně entlu. Nebo třeba ty, které jsou na obrázku vpravo
označené jako elastické.
Trojité stehy se hodí na šití silných látek a hodně namáhaných oděvů
nebo třeba potahů na sedačky. Ale obejdete se i bez nich, většinou stačí zvolit
dostatečně silnou nit a případě šev prošít dvakrát, nebo na něj vzít dvojjehlu,
která také často bývá v příslušenství strojů.
“Overlockové” stehy jsou velmi dobrá věc, pěkně se jimi začišťují okraje
látek a pomáhají při šití z pružných materiálů. Normální stroje pravé overlockové
(obnitkovací) stehy neumějí, proto se většinou název “overlockové” používá v
uvozovkách nebo se označují jako falešné či nepravé overlockové stehy. Na
skutečnou obnitku musí být speciální stroj. Nicméně i falešnými začistíte
okraje látek profesionálněji než entlem. Takže pokud cítíte, že byste občas
ušili něco pro někoho mimo rodinu a blízký okruh přátel, kupte si raději stroj
s overlockovými stehy. Na normální domácí šití vám stačí entl; na profesionální
šití budete stejně potřebovat stroje dva, normální a obnitkovací.Chapač
je část stroje, kam se strká člunek a cívka se spodní nití. Samozřejmě musí být
celokovový, což je ovšem snad u všech strojů běžné. Chapače jsou dvojího druhu,
klasické (vertikální) a horizontální. Je úplně jedno, jaký chapač váš stroj
bude mít. Horizontální je sice o něco lépe přístupný, nit se do něj dává o něco
snadněji, při koupi cívky se nemusíte starat o průměr dírky a má-li chapač
průhledný kryt, krásně vidíte, kolik niti ještě zbývá, ale vertikální chapač
není nijak méněcenný. Manipulace s ním je ze začátku složitější, ovšem s
trochou cviku za chvíli zvládnete výměnu spodní nitě i poslepu.
Ponořitelný podavač - takové zoubky, které vykukují pod patkou. Podavač
má každý stroj, ale u některých strojů ho můžete ponořit. To znamená, že zoubky
zajedou dovnitř stroje a přestanou tím pádem posunovat látku. Pokud máte větší
tvořivé ambice, může se vám to hodit, místo posunovače můžete látkou, ideálně
napnutou v bubínku, pohybovat sami a provozovat tak primitivní strojové
vyšívání (vyšívá se zpravidla hustším entlem). Také se to používá při strojovém
látání nebo přišívání knoflíků. Jinak není ponořitelný podavač nezbytný.
Volné rameno se na rozdíl od ponořitelného podavače dost hodí. Volné
rameno na stroji vyrobíte většinou tak, že vysunete schránku na příslušenství a
pracovní plocha pod patkou se tím zmenší. Potom na ni bez problémů navléknete
třeba rukáv nebo nohavici. Volné rameno mají snad všechny stroje, ale není od
věci si to zkontrolovat, zvlášť u těch levnějších. Pro využití volného ramene
musí stroj samozřejmě stát na stole, ne být zapuštěný v desce.
Příslušenství - není špatné informovat se, jaké příslušenství ke stroji
dostanete. Většina výrobců dává ke strojům základní věci jako štěteček na
čištění, cívky a trochu oleje. Kromě toho byste měli ve výbavě najít i patky.
Kromě té základní, která u stroje bude určitě, je ještě patka na šití
knoflíkové dírky (tu využijete), patka na začišťování s vodicím plíškem
(výborná pomůcka), patka na šití zipu, na látání, na přišívání knoflíků, existují
i patky s nožičkou na horní podávání (=lepší práce s tenkými látkami) nebo
dokonce s ořezem, jako mají overlocky, teflonová patka atd. Bez těchto patek se
dá žít, ale je nesympatické, když výrobce ke stroji za tisíce korun dá dvě
patky a dost. Patky se dají dokoupit, ale nákup většího množství se prodraží
(průměrně stojí jedna 80-150 Kč). Kupujete-li stroj někde, kde se dá rovnou
koupit příslušenství, nakupte si pár cívek do zásoby - výrobci ke strojům
obvykle dávají 3-4 a určitě se jich hodí víc.
Automatický navlékač jehly - malé udělátko s háčkem, který navléká nit
do jehly. Bez toho se obejdete, já ho na stroji mám a ani ho příliš nepoužívám,
protože s navlékačem se sice vyhnete nutnosti navlékat nit do jehly, ale musíte
ji navléct do navlékače :) Pokud máte špatné oči, navlékač vám moc nepomůže,
chce to tak jako tak pořádné brýle. Je dobrý pro choleriky, zápas s roztřepenou
nebo tlustší nití je s navlékačem přece jen kratší.
Takže ve stručnosti - vyberte si stroj,
který má celokovovou konstrukci, umí minimálně rovný steh, entl, pružný entl a
knoflíkovou dírku a má volné rameno. Na běžné šití nic jiného nepotřebujete.
Elektronické
šicí stroje
začátečníka, který hodlá zůstat u běžného šití, asi nebudou moc zajímat. Jsou
už poměrně drahé (od 10 000 Kč), lehce složitější na ovládání a oplývají
fičurami, které při běžném šití tak často nevyužijete, a pokud začínáte, budou
vás přímo mást. Pokud se vám šití má stát koníčkem nebo se jím dokonce chcete
přiživovat či živit, dražší stroj se vyplatí.Jak se liší elektronické šicí
stroje od mechanických?
1) polohu jehly řídí počítač. U
mechanických strojů zvednete nohu z pedálu a jehla zůstane tam, kde se
zastavila. U elektronického stroje zvednete nohu z pedálu a jehla dojede do
základní polohy, tj. úplně nahoru nebo úplně dolů podle nastavení.
2) rychlost šití řídí počítač. Zatímco v pedálu mechanického stroje je
součástka, která podle míry sešlápnutí pouští do mašiny více nebo méně
elektriky, přes pedál elektronického stroje žádná elektřina nejde. Pedál jen
vysílá signál do stroje a počítač podle toho reguluje rychlost. Stroje proto
mívají tzv. měkký rozjezd - i když hned na začátku sešlápnete pedál k podlaze,
jehla se rozjede pomalu. Další častou součástí je regulátor rychlosti, obvykle
šoupátko, jímž si nastavíte maximální rychlost. Stroj pak i na největší
sešlápnutí pojede pomalinku, nebo naopak poletí na plný plyn. Při šití
choulostivých míst je to skvělé, což jistě uzná každý, kdo někdy šil na
mechanickém stroji nějaké choulostivé místo a přitom se snažil nohou jemně
regulovat rychlost.
3) mívají velký výběr ozdobných stehů, někdy včetně písmen a čísel. To
sice není životní nutnost (a určitě si stroj nekupujte jen kvůli tomu, byli
byste zklamaní), ale už jsem stehy několikrát využila k dozdobení svých
výtvorů. Zkrátka tam, kam byste přišili kraječku nebo hádka, vyšijete řádku
kytiček :). Písmena jsou vzhledem k velikosti a provedení obvykle celkem k
ničemu, jediné využití spatřuji ve vyšití jména na Pepíčkův pytlík na cvičky.
4) mají displej, kde se zobrazují
informace. Drahé stroje mívají informační displej skutečně promakaný, ty
nejlevnější zobrazují základní informace - někdy jen číslo stehu, jindy i jeho
délku a šířku, polohu jehly, doporučenou patku… v podstatě stačí to číslo,
délka a šířka. Někteří výrobci se chlubí systémem nápovědy zabudovaným do
stroje - ten by vám měl umět poradit, jakou jehlu a patku máte na tu kterou
látku použít. V praxi to však spíš mate, švadlena prostě musí umět takové věci
z hlavy; a když vám do toho nebude kecat chytrý stroj, naučíte se to rychleji
:) Navíc normální rozum se sebelepším softwarem nahradit nedá.
autor: romana černá
Obvyklá cena: 7.300 Kč vč. DPH
